Byl jednou čas, kde krásné Čechův jméno
tak slavně znělo v uších národů,
že od celé Evropy bylo ctěno
co jméno rekův, chrabrých vojvodů.
Byl jednou čas, kde každý hrdým býval
tím krásným, slavným, mocným jménem Čech;
kde české vlasti syn se honosíval,
že ctitelem jest věd a uměn všech.
Byl jednou čas, kde sladké slovo české
s výsosti trůnu slavně znívalo,
kde slovo to v harmonii nebeské,
v palácích knížat se ozývalo.
Tenkráte cítil Čech, že Čechem jesti,
tenkráte hájil kmene svého čest,
tenkráte kvetlo v zemi lvově štěstí,
jemuž lze jen při lásce k vlasti kvést.