Však ten čas minul. Nepříznivá doba
nastala jest českému národu,
sil jeho mravních zmocnila se mdloba,
on klesl sám v duchovní porobu.
Čech přestal vlast, svou matku milovati,
on sebe sám přestal si vážiti;
on přestal na své otce vzpomínati,
jich hodným být, přestal se snažiti.
Čech zapřel vlast, i krev i mluvu svoji,
on z domu vyhnal bůžky otců svých;
on s cizincem se v řeči, mravu pojí
a odříká se bratří pokrevních.
I zatmělo se slunce české vlasti
i zaplakal tu její genius,
ze země prchly národní vše slasti,
i prchly sbory slavných českých Mus.
Ó, což tu želel vlasti věrný ctitel
uplynulých těch zlatých v Čechách dob!
Ó, což tu truchlil pravý lidu přítel,
vida, an národ v mrzký klesá hrob!