Po nivách, po sadech chodím,
Po sadech chodím, libého kvítí hledám,
Kvítí krásného, libovonného
Kvítí do věnce.
Ach, není kvítí krásného, libého,
Není lilií, není ani růže
Do věnce!
Poschly, povadly,
V zemi uronily
Své pestré hlávky v máteře lůno,
Máteře syré země;
Hroby jich pokrov bílý povlekl,
Pokrov zimní, sníh běloučký! —
Po břehu chodím oteckém
Bystrého Dunaje. —
Zda Dunaj přináší
Na hřbetu svém vlnitém
Koráb s pověstí, s pověstí milou
Od mé milenky,
Potěšit srdce
V hoři nyjící?
Mnoho korábův přistálo k břehům!
Ale není korábu, ach není,
Není mi věsti od kraje východního,
Od mé milenky, od holubinky!
Po noci chodím,
Po noci temné, tiché,
Na zemi sám!
Na nebi se sešly
V rej jasné hvězdičky,
Milé družičky;
Není, ach není jedné hvězdičky,
Hvězdičky jasné, libo svítící!
Není, ach, Lady!
Zašla, ach, zašla —
Lada zapadla!
Uschlo, unylo kvítí,
Nyje srdce v hoři,
Láska vadne!
Chodím po noci,
Jak sova teskná;
Vichr jen hučí,
A chmury se pohánějí
Po nebi —
A v srdci touha zuří!