Vítej, hvězdice lásky!
Vítej, o Lado krásná,
Z černé jenž nebes říše
S blankytné své dráhy
Milostným kyneš žárem!
Vítej, o vítej,
Jenž, královna u prostřed družic,
Ve milovidných světic kole
Rej noční provádíš.
Důvěrnice mých vroucích citů,
Jenž po zábludách slastných
Jsi šťastné dvojici svítila
I tajné vzdechy vnímala:
Rci, zda jsi na úsvitě,
Tam ve krajině východu,
Nastupujíc denní svou pouť,
Mou drahou druži uzřela?
Snad jsi ji v okno nazřela,
Kdy ranní prosbu k nebi posílala
Nebo heslo umluvené připomínajíc,
K tobě touhou vřelou vzdechla?
Rci, věstli mi přinášíš z dáliny
I vroucí pozdravení od milé?
Kéž, jako z tvého ohniska plamen sálá,
Tak z černého oka jejího se mně vyroní
Plamen blahosti nehynoucí!