Již měsíc vyšel; na zemi se stmělo,
a nebem mráčků několik se hnalo;
mé veslo časem v tichu zašplounalo,
a větérek mně chladný zlíbal čelo;
již měsíc vyšel, na zemi se stmělo.
A po vlnách náš temný stín se kradl,
jak za láskou se tiše stesky plíží.
Já slzu v oku uvězil jsem stíží,
a pustil veslo, ve tvou náruč padl;
stín jeden temný po vlnách se kradl.