Loď naše stojí; staré, mokré veslo,
to na hladinu klidnou kapky roní;
stín v zeleno se smutně táhne po ní,
v houšť večerní se tiše šero sneslo.
Loď naše stojí, na přič mokré veslo.
Jak krůpěj k toku řadí den se ku dni.
O dítě, líbej — nemař slovem dobu!
Čas dojde brzy, brzy svého hrobu;
rok prášek mizí ve bezedné studni,
a prášek k prášku řadí den se ku dni.