Spisy Bohdana Jelínka veršem i prosou — Dědkovi — IV.

Vem, hochu, jídej — schoval jsem je v truhle -
po jednom denně z ořechů:
až poslední ti zbude v sáčku tuhle,
zas otcův vejdeš pod střechu.

A s tváře staré dědek stírá slzy
a vážně k mému otci dí:
„To dítě, synu, příliš, příliš brzy
svět v pravé barvě uvidí.“

I vracel jsem se, viděl vstříc mi v duchu
jít s dědkem v čele rodinu.
Doléhl zvonek ze vsi k mému uchu,
dědkovi zvonil hodinu.