Spisy Bohdana Jelínka veršem i prosou — Dědkovi — III.

Jen v nocích, když vše venku odumírá,
zlé myšlenky se rodí z hluboka,
chvilku se vkrádá v mladé srdce víra,
pokání chvilku slzou do oka.

Na vlhkém chrastí dříme stádo laní,
a měsíc bloudí holé po hrázi;
přejedem čelo, myšlenek žár, dlaní,
mráz projde hruď — to v stáří přechází.

Je člověk jako ve dřímotě polou:
co přemyslí let v jedné vteřině! —
A hladě si tu hlavu skoro holou,
tulil se dědek mlčky k peřině.