Venku je ticho jako v jizbě chudých,
horizont nebi oporou;
oblaka mrtva, jenom něco rudých
se taví sluncem nad horou.
Vzduch nepohne se jako mrazem ztuhlý,
chuďasům leze do hadrů.
„Přidej tam, hochu, přidej trochu uhlí,
mně srdce ztuhlo ve ňadru.“
Venku je ticho jako v jizbě chudých,
horizont nebi oporou;
oblaka mrtva, jenom něco rudých
se taví sluncem nad horou.
Mlčky se dědek na svém místě krčí,
jakoby nebyl na živě;
závaží hodin časem dolů hrčí
a tma se loudí tesklivě —
venku je ticho.