Rád bych ty skály života
v kraj utěšený zoral;
ach, ještě se mi mihotá
tvé oko, černý korál.
A vůle pluh kam zarazím
naději věznou mámen,
ach všude posud narazím
na tvrdý pravdy kámen.
A přec mě skokem oslepí
ta jiskra klenouc duhu —
Dál! než se pravdou odštěpí
zas kousek mého pluhu.