Noc celou já mladinká nespala,
od večerní až do jitřní záře;
nebránili mně komárové usnout,
ale silně potloukalo srdce moje:
čekala jsem k sobě rozmilého,
nemohouc se jeho noc celou dočkati.
Na udnění usnula já mladinká;
sotva usau, ve snu vidím milého;
jako by byl milý do světnice vstoupil,
k dřevěné postýlce mé přistoupil,
jak by bavlněné opony byl rozhrnul,
a mne začal líbati a kochati.
Vtom se ze snu já mladinká probudím,
z radosti a velikého veselí,
probudivši se na bílý den hledím,
hledím, vidím — vedlé milého ležím. —
Tenkrát se mně neklamavý sniček zdál,
sen se vyjevil, a milý u mne byl.