Slovanské národní písně — Ruské písně — 6. Příkaz otci od vdávající se dcery

Smutně labuť na poli křičela,
a nevěsta v komůrce plakala:
„Naprav sám Bůh rodného mi otce,
že mne mladou v cizí kraj provdává;
beze mne tu zůstane zahrádka,
zvadnou všecky kvítky na zahrádce,
i červené, i bílé květinky,
i můj pěkný sázený modráček.
Přikážu rodnému svému otci:
Přivstaň si, tatínku, každé ráno,
často všecky květiny zalívej,
zrána je zalívej i zvečera,
krop je mými slzami horkými.“