Pod mrakem krásné slunéčko, pod mrakem,
nevidět krásného slunéčka pod mrakem;
smutno, smutno, krásné děvče, tesklivo,
ubožátku, ach, na světě žádného,
ni tatínka, ni matinky příbuzné,
ani sestry, holubičky bělounké.
„Smutné srdce, krásné děvče tesklivé!
což nemůžeš zlému hoři odolat,
nemůžeš na milence zapomenout,
ani ve dne, ani noční hodinou,
ani zjitra, ani září večerní?“
V tesklivosti krásné děvče odpoví:
„Tenkrát zapomenu milého,
až se moje rychlé nohy podlomí,
až mně moje bílé ruce odpadnou,
až se prstí moje oči zasypou,
zakryjí se bílá ňádra deskami.“