Rozlila se, rozlila
jarní voda po lukách,
říčná jarní vodička.
U souseda Antonína
velkou škodu nadělala;
bez větru a bez vichru
vrata se otevřely,
a tři lodě vyplouly:
první loď se zlatem,
druhá loď se stříbrem,
třetí loď s hezkým děvčetem.
„Nelituji všeho zlata,
neželím čistého stříbra,
ale líto mi děvčete,
mé rozmilé Antonovny,
mé rozmilé dcerušky.“
U mladého Ivana
v domě velká veselost;
bez větru a bez vichru
vrata se otevřely,
a tři lodě veplouly:
první loď se zlatem,
druhá loď se stříbrem,
třetl loď s hezkým děvčetem.
„Nevážím já sobě zlata,
ani čistého tak stříbra,
jako hezkého děvčete,
roztomilé Antonovny,
mé rozmilé nevěsty.“