Ach! což ty, holoubku,
tak nevesel sedíš,
tak nevesel sedíš,
a bez vší radosti?
„Jakpak mně holoubku
má být do radosti,
má být do radosti
a do veselosti?
Za večera u mne
holubička byla,
holubička byla,
se mnou poseděla,
se mnou poseděla,
a proso klovala;
a proso klovala;
zrána holubička
zabita ležela,
zabita ležela,
ranou zastřelena,
ranou zastřelena,
ranou zahubena.
Zhubil holubičku
hraběcí myslivec,
hraběcí myslivec
z hraběcího dvora,
z hraběcího dvora
z ručnice zastřelil.“
Ach! což ty, mládenče,
tak nevesel sedíš,
tak nevesel sedíš,
a bez vší radosti?
„Jakpak mně mládenci
má být do radosti,
má být do radosti
a do veselosti? —
Za večera u mne
má panenka byla,
má panenka byla,
se mnou poseděla,
se mnou poseděla,
med a víno pila,
med a víno pila,
mně přislibovala,
ruku na to dala,
má že jenom bude;
a nyní milenku
za muž provdávají,
za muž provdávají,
a s ním zasnubují.
Ach! to mne nesouží,
že ji provdávají,
že ji provdávají,
s mužem zasnubují.
Ach! jen to mne souží,
že nablízku žije,
že nablízku žije,
že dvůr vedlé dvoru,
že dvůr vedlé dvoru,
že plot vedlé plotu,
že plot vedlé plotu;
bránka její na dvůr;
po dvoře že chodí,
jako labuť pluje,
jako labuť pluje,
srdce mé sužuje.“