Slovanské národní písně — Ruské písně — 19. Vzdychnutí milý uslyšel

Mimo sadu mého zeleného,
mimo pokojíku vysokého,
a okolo mého okénečka
táhne se tu široká cestička,
moskovská a petrohradská silnice.
Málem po té široké cestičce
rozmilého byla bych prominula,
jen se mně zakmitly rusé vlasy.
Hlasem volám, můj milý neslyší,
rouškou kynu, můj milý nevidí,
těžce vzdechnu, to milý uslyšel.
Zprostřed pole milenec se vrátil,
dojeda až k samému okénku:
„Měj se dobře,“ dí, „drahá milenko,
hůř-li tobě bude, na mne si vzpomeneš,
líp-li bude, na mne zapomeneš.“