Teče voda od Tábora
kolem okolo Rychnova;
všecky lávky pobrala,
jen jedinkou nechala.
Po které Vojtíšek chodil,
Nanynku za ruku vodil;
utrh jabka, utrh dvě,
pustil on je po vodě.
Plyň, jablíčko, kam ty ráčíš,
jenom ať se nepomáčíš,
a já plynu po dolu,
k mej Nanynce do domu.
Jak jen k oknu připlynulo,
na Nanynku zavolalo:
Má Nanynko, vyjdiž ven,
milý stojí před domem.
Pročpak bych já ven chodila,
když já nejsem jeho milá,
a on není z růže květ,
aby on mně kazil svět.
Já jsem panna ještě mladá,
já nemám žádného ráda,
jen jednoho milého,
to Vojtíška samého.
Chodějí k nám hezký hoši,
však mne žádný přec netěší;
netěší, ach netěší,
jenom můj znejmilejší.