Již sluníčko zašlo
za to černé mračno;
co je tobě, milá,
co je tobě zašlo?
Zašlotě mně tohle
potěšení moje;
abych se vdávala,
na tě nečekala.
V tom našem sádečku
jest mnoho modráčků;
žala tam má milá
zelenou travičku.
Když je ji nažala,
sedla na cestičku;
já tě budu vískat,
můj zlatej holečku.
Kolik jest mu vlásků
na hlavě přebrala,
tolik jest slziček
z svých očí vylila.
Vytáh' šátek z kapsy,
utírá čelíčko:
Proč pláčeš, naříkáš,
má zlatá holčičko?
Kterak nemám plakat,
a sobě naříkat,
když mne [má pásnička]
nemůže obměstnat.
Vzal ji za ručičku,
ved ji ku krámečku;
já ti koupím pentlí,
nastav si sukničku.
Já bych nastavila,
jen kdybych co měla,
jen kdybych já tebe
byla nepoznala.
Vy veleský chlapci,
kde jste včera pásli,
já ztratila pentle,
kterej jste je našli?
My jsme je nenašli,
my jsme je viděli,
červené pentličky
po vodě plynuly.
Šifaři, šifaři,
na šífy sedejte,
červené pentličky
po vodě chytejte.
Šifaři, šifaři
na šífy sedali
červené pentličky
po vodě chytali.
Kdybys měla, milá,
čtyrydvacet koní,
červené pentličky
vice nedohoní.
Kdyby měla milá
koní na tisíce,
červené pentličky
nedohoní více.
Sedla na lodičku,
zaplakala tuze,
že více pentliček
dohonit nemůže.