Pásla má milá koníčky,
pásla má milá koně,
jen vzdycky po záhoníčku,
jen vzdycky po záhoně.
Když je ku konci dopásla,
obrátila je zase,
že ona je pást nebude,
nechť si je pase kdo chce.
Na jednom poli pšenička,
na druhým poli žito:
kohopak je ti, má milá,
koho nejvíce líto?
Ach, toho je mi nejlítějc,
který ode mne jede,
neb on se za mne nestyděl,
chodíval za mnou ve dne.
Ještě si jednou zavejsknu
za tím Dvořákouc lesem,
aby věděla má milá,
aby věděla, kde jsem.