Překrásné hvězdičky,
jak jste vy maličky,
jak jste vy mně svítívaly
ty noci celičky.
Jedna z nich nejvíce,
to byla denice,
ta mně vzdycky svítívala
k mej zlatej panence.
Měsíčku v oblacích,
jak jseš ty vysoko,
jak je má drahá panenka
ode mne daleko.
Vzdycky mně říkával
můj milej tatíček,
že mně bude dobře chutnat
komisní chlebíček.
Často mi říkala
má zlatá matička,
že mně někdy bude dobrá
z koleje vodička.
Vzdycky mně říkával
můj milý bratříček,
že mně bude pěkně svědčit
ten vraný koníček.
Taky mně říkala
má zlatá sestřička,
že mně bude pěkně státi
po straně šavlička.
Vzdycky mně říkali
mé milé přátelé,
když přijdu před nepřítele,
že on mě zabije.
Do pole potáhnu, —
na krvavém poli
ještě si jednou vzpomenu
na panenku moji.
Ten svět je široko,
rodiče daleko,
dřív než oni zvědí o mně,
červíčky snědí mne.
Kopali hrobeček
v tom zeleném hájku,
ještě tam jednou pozdravte
mou zlatou panenku.
Ach, měj se tu dobře,
moje potěšení,
nekvil, nenaříkej pro mne,
raděj se pomodli.