V tvé oko plné důvěry
jsem zíral v strastné večery;
kdy větřík tebou nezmítal,
tvůj zlatý vlas jsem počítal.
O — po tobě kdo zatouží,
hloub, hloub se v tebe pohrouží:
spěch touhy tělo nabývá,
až luzná ňádra zulíbá.
Klam svádí oko níž a níž,
mníš, že jsi ráji klidu blíž,
už líbáš líce lunino —
ó hlubino, ó hlubino.