O krásná hloubi jezerná,
jak’s nevěsta to nádherná;
snoubíš se s nebem v jezérku,
kdy hvězd se šatíš do šperku.
Ty sbory vil máš k posluze,
zpěv rákosí, zpěv na luze;
veselý větřík odvane,
když v dumáni té zastane.
Vlas větřík tobě rozčeří
a vplítá kvítí v kadeři,
tu prchá zas, tu přiletí,
i pohádky ví zapěti.