V hnízdečku jamka maličká,
však skryje přec dvě srdíčka,
a kdyby bylo lásky v nich,
co z jara květu po luzích.
Což je to hnízdo malá věc
a tolik v něm je štěstí přec,
na každé sněti myšlénka,
co vymyslila milenka.
Na každé trávě sušené
by chytly city plamenné,
a na každém tom jetýlku
má měkkou láska postýlku.
Pojďte sem, pojďte ptáčata,
zde celým světem jamka ta,
zde usne bolesť veškerá
povyplakaná za šera.
A až se z rána zbudíte
v ty krásy jara rozvité,
srdce vám blaze zaťuká,
nezbude místa pro muka.