A té noci roztomilá,
ovečka se narodila, —
celá líbezná.
Hlavinka její malinká,
jak trnčičky jsou očinka,
vlnka z hedvábí.
Dítku k radosti ji vzali,
červený jí pásek dali,
pásek s rolničkou.
„Neplač, malý sirotečku,
matku dali do hrobečku:
hle, hle, berunka!“
Milinka se pousmála,
jak ku známé k ní se znala,
jak ku matce své.
A od okamžení toho
potěšení mají mnoho,
žijíť pospolu.
Obetkáno tajnou sítí
je to jejich živobytí:
dítě s berunkou!
Beruška si s dítkem chodí
a ty krůčky jeho vodí
s péčí mateřskou.
Když rolnička zazvonila,
jak by matka promluvila:
pozor, robátko!
A když sen Milinku jímá,
u berunky sladce dřímá
v rouně hebounkém.
Nezůstala dceř tu sirá:
nepochází, neumírá
láska mateřská.