Na hradě pláč, bědování:
mladá paní v umírání.
Mladá paní, kvítko ladné,
když mu mladé žití vadne.
Paní, anděl dozajista,
když se k nebi nazpět chystá. —
„Paní moje, paní milá,
vždy tak líbezná jste byla!“
„Pohledem jste srdce jala,
život můj jste se svým spjala.“
„A teď trhat svazky svaté,
pryč ode mne jít hodláte?!“
„Nelze mi tu bez vás žíti,
s vaším zhyň mé živobytí!“
„„Pane drahý, choti milý,
vždy jsme spolu dobři byli!““
„„Rouhání řeč vaše chová,
zadržte, — toť hříšná slova!““
„„Zadržte se slovy zlými,
v srdce krutě bodají mi. —““
„„Bodají jak ostré hloží:
umřu-li, buď vůle boží!““
„„Umřu-li, jak pán Bůh velí,
nezhyne můj život celý.““
„„Máte zde moje děťátko
sličné jako Jesulátko.““ —
„Sličné jako Jesulátko
usmívá se nebožátko.“
„Kdo pak nad ním smiluje se,
až se matka k nebi vznese?!“
„Kdo se na ně pousměje
sladce, jak se matka směje?!“
„Kdo je vezme s pečí, ruče
jak matička do náruče?!“
„Zhyne živůtek nevinný
beze lásky mateřiny!“ —
„„Nezahyne, milý pane,
robátko mé milované!““
„„Nezůstane dceř tu sirá:
láska matky neumírá!““
„„Láska matky nepochází,
povždy Milinku provází.““
„„Berunkou si s dítkem chodí
a ty krůčky jeho vodí.““
„„Roste keřem libých dechů,
květe panně pro potěchu.““
„„A tajnými šeptá slovy,
žehná panně, jinochovi.““
„„Nezůstane dceř tu sirá,
láska matky neumírá!““
Bledlo líčko, krásné líčko,
navždy zavřelo se víčko.
Shaslo oko v plné kráse,
prsa v posled rozpnula se:
Rozpnula svá křídla bílá
její dušinka spanilá.
A jak v nebes výš se vznesla,
mladá paní mrtva sklesla.
Sklesla v náruč chotě svého,
potěš Bůh zarmouceného! —
Rozslzela se lampička,
probudila se holčička.
Probudila, zaplakala,
že rodičky nepoznala.