S luny vítr mračna shání —
pytlák stojí na čekání;
na čekání v hustém křoví
blízko chaty myslivcovy.
Dupe mráz si v bujném kole
na skaliny, větve holé;
na ty stromy, na to mlází
operlené květy hází.
Sypkým sněhem šelest kroků —
vyšla srna. Pušku k oku!
Eh co srna! lesník mladý
s pytlákovou ženou tady!
Koukla rána — chví se chvojí.
Horou zazněl výkřik dvojí;
zazněl horou, znikl v doly.
Pytlák pohled na mrtvoly,
na mrtvoly, na ručnici:
„Mám to věrnou společnici!“