Letí letem sokolíka
čajka po hladině,
Tatařín zle divý řádí
v žírné Ukrajině.
Hoj molodec neleká se,
Donu vlny zrývá,
na břehu ten javor starý
výstrahu mu zpívá.
Vrať se na síč ku molodcům,
milý kozačenku! —
„Javorečku srdce prahne
uzřít svou milenku.“
V záseku již plavec zahnul —
řinčí jatagany,
vychrlil břeh zrádný náhle
vrahy Bisurmany.
Hlavu chýlí javoreček —
čajka na hladině,
nedojel, ach, sokol kozák
drahé ku dívčině.