A opět v bolné city zadumána! —
Tu v duše její hloubí vynořila
ona se strašná chvíle — ona hana,
kdy moc ji bohatcova pokořila —
kdy před tyranem tím se v bídě třásla,
kdy tvrdé jeho srdce s potěšením
cítilo rozkoš nade jejím chvěním
a mysl — jejích na vnadách se pásla —
a panenská se hrdost v duši zrývá
a pevné v ní se budí předsevzetí
a síla zas dřív zmdlelou duší letí:
„Jen pomsta, pomsta pro bídníka zbývá!
jak uražená ženská ctnost ji mívá. —
A zlato, zlato — bože na výsosti!
či násilí dopustíš bídníkovu,
by oddala se dívka do milosti
a duše ctnost podlehla kovu, kovu?“ —