„Proč strašný ten jsem učinila slib?
Ach pozdě bude v žití pykat chyb!
Však triumfy minulých právě dnů?
a genia — či utlumit smím vzlet?
a odříci se slávy, skvělých snů,
co z mnohých na mne usmívá se let?!
A vše je v lesku, slávě — všechny strávím
a vše stojí jen jednu — jednu chvíli —
však pokoření, hanba! — cti se zbavím —
O hodinou jen jednou — dojdu k cíli!
Či bohyni se nemám umění,
jejíž jsem kněžkou, obětovat celá?
I čest? — nač váhat v lichém domnění,
mnohé již stejné vedlo mínění
a kynula jim slávy dráha skvělá,
pokryta láskou, zlatem, vavříny —
a mne ty cesty navždy zavříny? —
jen pro čest — čest — lidského zlátko čela?“