V hospodě jásot veselý
a hudba se ozývá,
kde Jíra s chasou zastaví,
tam vždy veselo bývá.
„Nuž, hoši, hrajte divokou,
jak v mozku mém tu víří,
což máte prázdné sklenice?
Hoj, piva sem, šenkýři!
A vyval třeba celý sud,
chci v chladném jeho toku
ten žhavý plamen uhasit,
jenž hárá mi tu v boku.
A vyval třeba celý sklep,
můj barák za to stojí…“
„„Jen pamatuj též na domov,
že máš tam ženu svoji!““
„Má žena zda-li věrna mi,
ať sama vám to poví —“
„„Tak aspoň o své děti dbej!““
„Mé děti — čí jsou, kdo ví!“
„Jen hrajte hezky veselou,
když dobře se vám platí,
až puknou groše poslední,
budete jinou hráti.“