Pan páter při mši z breviáře
modlitbu četl věřícím,
ty’s klekla tiše u oltáře
se srdcem vinným, kajícím.
Ty’s modlila se v otčenáši,
já k sloupu horké čelo klad’
a v upomínce lásky naší
jsem šeptal: mám ji v hříchu rád!
Ty’s vyprosila rozhřešení
a odešla jsi z kostela —
a na mne jako v povržení
plamenným okem hleděla.
Ty’s odešla, já zůstal státi,
ty’s odešla, já zůstal jsem
a pokleknuv jak ve závrati
uronil slzu v svatou zem.
Ty’s byla dávno od oltáře,
já ještě klečel v pokání;
pan páter končí z breviáře
a kostelník mne vyhání!