Noc jako stříbro! Její lesk
div nezvoní!
Kam děl se dolin stín a stesk?
Vše zjasnilo se, ztichlo,
a kde se vánek vyroní,
jest jak by štěstí dýchlo.
Noc prozářila jezer klín
až do hlubin -
A máš-li v srdci černý stín,
ta noc — ta v záři svojí
jak jasnokřídlý cherubín
hle — po boku ti stojí.
Jsou chvíle — maně přiletí
jak andělé!
Znáš útěšně jich objetí?
Ty pláčeš? Hle — co rosy
se míhá v nivě zachvělé…
Věř, pláče s tebou kdosi!