Radouš s čeledí svou opanoval
Hrad ten od duchů vystavěný,
A pokud se knihou tou spravoval,
Zkvítal dům oblažený.
Šetřil deset dob té vésti boží,
Valně zveleboval otčinu,
Ke všemu, co slávu její množí,
Přičíněl svou ruku oučinnu.
Ve vše země české nesl praporce,
Ne že mečem víru šířit chtěl,
Proto nehromiltě své odporce,
Zaspalých jen kříse hukem děl.
Vyslavil ve válce jméno svoje,
Síně vítězolupem zdobil.
A v čeledi lůnu slast pokoje
Požívaje, trudných péčí zbyl.