Na to vichrovír té hory témě
Dechem olysil požhavým:
Vrch se prorval, an se střásla země
V propadliny na základy zdím.
Sluzi po oblacích vrhou stopy,
A to dráhné stopy obrové,
A tamto juž na jizebné stropy
Rákos vlekou jiní duchové.
Onen trčí vzhůru v prudkém jezdu,
Na roh napíchna vypálenou
Alabastrovou přináší hvězdu,
V okrasy na stavbu velenou.
Tam duch porval mocné obra tělo,
Jenž Slovany hubil, zlobu kul,
Ano peklem posaváde vřelo,
Ve měch ji roztáhna, v káď vydul.
A na maltu druh jiný vycedil
Do ní oblak, na němž přijechal,
Měsíc vápna, písku též neštědil,
Až se průval v jeho poušti stal.
Jiní zas připravujíce krovy
Roubají, až hřímá po lese;
Tu na slávozrádných zádech kovy
Bušit valný perlík duch nese.
Onen po nebeské dráze pálí
Z hvězd paprsky urvat na hřeby;
Tam jiní zas lámají ze skály
Všaké stavitelské potřeby.
Pohoda ta Pochvist odehnala,
S ním i Semarklu nepříznivou,
Chráníc stavbu libě se zasmála,
Vznáší nad vrchem se, nad nivou.
Už přičiní vše ruce ochotné,
Balvany co míči ti hrají,
Ti přihazují si skály notné,
Jiní nosí, staví, skládají.
Z chmur sestouply Miavky vejcorodné,
Druhdy jsouc na příkoř poutníkům,
Oblíbivše nyní mravy hodné,
Pilně přidávají zedníkům.
Jiní středozemní ochotníci
Ohně dýší mezi kameny,
Tam kdos jede na brůně ržíjící,
Jenž nozdrama sype plameny.
Plápolohelmý to rejdí mistr,
Řídí, ladí i rozkazuje;
Neboť síly vše zrak jeho bystr
Slávoslužných duchů spravuje.
Velí sluhům valy nasypati
Krajehradu v ochranný věnec,
Kožený most také zbudovati,
Jenž by s hradem pojil Plzenec.
V krátkosti hrad dohotoven stane,
Hrdým pne se v nebe temenem,
Jizby nebes modrem malované,
Jiné vnadí rájozelenem.
Luna v oknech shlížejíc se, stála
Nade krásou tou nevídanou,
Projatá radostí zaplakala —
Slzy perly v zlatý krov kanou.
Vůdce duchův na to podá klíče
Od hradu v ruce Radoušovy:
„Ve všem, co se slávy vlasti týče,“
Dí, „jsme pánu k službě hotovi!“