Jasná Cidlina proč žalným šumem
Pod Libickým hradem proud svůj valí,
Jako by se bála černých stínů,
Jimiž hrad ten modré vlny kalí?
Běda! na Libickém hradě zvučí
Děsné ryky, přebolestné hlasy,
Neb tam, ve Vršovců sídle, slaví
Pomsta osudná krvavé kvasy.
Sto a dvanáct rokův uplynulo
Od Libické hrůzyplné seče,
V nížto Slavníkův rod vykrvácel
Pod ostřím zrádného Vršův meče.
Tam kde stála Vojtěcha kolébka,
Jenž svou krví stvrdil víru svatou,
Tam rod slavných jeho předků zhubil
Vztek Vršovců ocelí proklatou.
Dlouho, dlouho pomsta prodlévala,
Zahřímavši temně jenom časem,
Jako z dálky blížící se bouře,
Nad potomky vrahů přísným hlasem.
Avšak nyní v plné, děsné hrůze
Osudná ta pomsta vzhůru vstala,
Nález strašný nad plemenem hříšným
Ranou smrtící jest vykonala.
Místa ona, ježto před stoletím
Zbožných Slavníkovců krev skropila,
Vyslaná teď Svatoplukem luza
Krví Vršovců též poskvrnila.
Luza vražedlná, zhanobivši
Těla zbitých, nabravši pokladů,
Vrhši oheň v sídlo krutých činů,
Pádí pomstou opojená z hradu.
Z hradu plameny tu vyblesknuly,
Za plamenem mrak se kouře valí,
Jazyky pak ohně k nebi sičí,
Jako by obloze zvěstovaly:
Dokonáno dílo přísné pomsty,
Plápoláme, hrozně šlehajíce,
Nad ostatky vnukův otců hříšných,
Jako krvavé pohřební svíce!