Ticho na horách, ticho na nivách,
Temný jen šumot řeky zněl,
Moravy řeky, jež vlnami leje
Do noci tmavé bolný žel.
Po nebi černé chmury se valí,
Blesky prorážejí oblaků lem;
Na zemi jezdců houfy se hemží,
V děsném tichu klusají sem!
Luna zakmitnouc, zděšena klesá
Nazpět do mraků se vězících hor,
Nebo tu zhlédla postavy hrozné,
Divochů zhlédla zuřivých sbor.
Ku řece letí hejna tatarská,
Na pleci řehce jim toul a luk,
Na koních letí letem vlaštovky
Půlnocí černou Maďarů pluk.
Moravo! aj ty řeko slovanská,
Proč je tvůj nepohltí proud?
Jim, co tě pěnili krví moravskou,
Přeješ vlnami klidně plout!
Slyš, tu do tmavé noci zašepce
Moravy temně šumící hlas:
Tiše, o tiše, pomsta se blíží,
Hlučně by strojila krvavý kvas!
Již se dobrodilo plémě tatarské
Přes řeku Moravu na pravý břeh;
Tam pak Tataři, diví Kumáni
Opět započnou děsící běh.
Za sborem prvním brodí se druhý,
Druhý i třetí a čtvrtý již roj —
Běda! kam nese nesčíslné koňstvo
Obludy děsné a vraždící boj?
K břehu poslední hejno dobředlo —
Hle! za ním letí z oblohy blesk,
Za bleskem hřímá vítěze hlasem
Pomsty nebeské hrozící třesk.
Oblohy černé hory se boří,
Lejíce hustě se proudící mok,
Lejí a lejí, až doly a role
Vlnami kryje soptící tok.
Morava, hoj, jak divoce vstala!
Proudy potápějí skálu a strom,
Pochodně blesků osvětlují vlny,
Do jeku řeky rachotí hrom.
Slyš, tu do hromu a do řeky hlasů
Vmísil se děsný žalostný zvuk;
Blesků pochodně objevují strašně
Nazpět k řece pádící pluk.
Houfy to škůdců, jenž o půlnoci
Brali se řekou klidnovlnou:
Ty se teď hnáni železem českým
Úprkem nazpět k řece hrnou.
Víru a příměří rušili Uhři,
Lestně Čechů přepadnuvše stan;
V táboře bděla však vítězů hvězda,
Otakar slavný, královský pán.
Ten vrahy noční před sebou žene,
Blesky mu svítí v krvavou seč,
Hromy mu hučí píseň vítěznou,
Maďary kácí hrůza a meč. —
Východ bělavou šeří se mlhou,
Slunce se leká zvěstovat den;
K Dunaji moře se krvavé valí,
Páry se zdvíhají z červených pěn.
Přes řeku Moravu šíří se hrozně
Z šestnáct tisíců pobitých most;
Na most dorážejí krvavé vlny,
Soptící lítou pomstu a zlost.
Slyš, co to řeka Morava hučí? —
„Dennice pomsty se krvavě rdí,
Nad vrahy svých Velehradských králů
Takto se matka Morava mstí!“