Klid středověku ještě světem vanul,
když osvěžil jsi dechem Svoji vlast,
jenž silou živodárnou kypěl, planul
a šířil vůkol jenom blaha slast.
A smavý azur, který s nebe kanul,
Tě viděl na oltář kdys duši klást,
a zefyr dnes Tvé činy mlčky svanul
a zanesl je kamsi za oblast.
Však neodvál Tě zcela času ruch,
ni nepohrobil velkou paměť Tvoji,
jež v dějinách vždy bude míti list.
Byť zvábil lidstvo ve vír slepý vzruch,
byť zmíralo dál v lesklém nepokoji,
Svou velkostí v něm budiž věčně jist!