Odešel a smutek dlouze halil chrám,
krvavé když pole osamělo,
národ zaplakal a kvílel anděl sám,
umění když velké osiřelo.
Který velmistr zas bude vlásti nám,
ptal se lid, když srdce dobolelo,
které hřálo, plálo jako mocný plam,
když kol něho lidstvo zaslzelo.
Palma v plném podkosena květu,
polobůh sám oderván byl světu,
který duchem největší byl z králů.
Trůn Jsi neměl ani lichou chválu,
zato přece přečkáš vládců bytí,
neb se rodí tací všedním v žití.