Jest po bouři. Noc strmí nade mnou
a tichou, mokrou ulicí splývají kroky moje
a vzdálenou bouře písní mohutnou.
A zdaleka se na mě dívá
blikavých luceren křivá perspektiva.
Však není vůkol ticha. Hlas ztlumila již sice,
však ovzduší své bouřné zůstavila
a zdáli ještě doznívá sem hřímavice.
Jdu tiše směrem modrých stínů domů
za hudby z dáli pějícího hromu.
Bouře jet v dáli. Jen chvílemi bleskem
se dívá, zda dokonáno dílo očisty.
Umyté dláždění se svítí fialovým leskem.
A domy teď vsávají v sebe
lahodný vzduch vybouřeného nebe.
Jest po bouři. Mokré náměstí se halí
zas v strnulé a trudné svoje snění. —
Nad hlavou v divné změti oblaka se valí.
A zdaleka se na mě dívá
blikavých světýlek matná perspektiva.