Dnes v noci
rozbiji okna v naší ulici,
rozbiji okna, já vím, já musím,
já jsem žhář a ruce mám hořící
a noc je dnes nahá,
rozjásaná,
z každého, kdo na ni sahá,
žert si tropí, že je pořád panna,
věncem hvězd ho bije do očí.
Počkej, – mládí s tebou zatočí,
to má dobré nohy a vysoko skáče,
shodí z okna všechny květináče,
hned za oknem je postel a na posteli žena,
oh, – ta bude ohromena,
až své srdce s křikem položím na ni
a všechny sny jí chytnou v dlani.
To bude ohňostroj, – to bude plamen,
že hvězdy leknutím ustrnou v kámen
a budou těžké, těžké, hrozně těžké.
Noci, – hlava tě z nich rozbolí!
Jako do lůžka lehneš si do polí
a zavoláš den. –
Z hor přijde všecek orosen
a bude se smát,
až z tebe věnec hvězd bude strhávat,
a já se budu teprve smát tomu,
až ráno lukama poběžím domů.