Viděl jsem jaro přemilostné,
Ve vínek kvítky jsem si vil,
Slavíka slyše klokotání,
Ze rtů děvy jsem nektar pil.
Ach, Vesna zmizela radostná,
Darů tu Flory víc není;
Ve hrobku klesla má milenka,
Umlklo slavičí pění.
Až Vesna zase k nám se vrátí,
Okrášlí tváři země květ,
Slavík své zapěje zas písně:
Mou víc neuzří děvu svět!