Co by bylo mohlo být již z tebe,
národe, tak minulosti dávné!
Jméno tvé jak mohlo býti slavné,
kdybys byl hned záhy poznal sebe!
Skvostných dopřálo ti darů nebe:
Bodrosť mysli, srdce jemnomravné,
zpěvná ústa, ruce neunavné,
libost řeči, čelo moudrolebé!
Velká slza v mém se třese oku,
že, pohříchu! i duch jednoty
nebýval vždy strážcem po tvém boku.
Bez něho byv roztržený v díly
zůstaľs déle v lůně temnoty,
později než jiní přijda k cíli.