Za poledne rychlý klouček
po hrázi si poskakoval,
do kolečka svůj klobouček
po povětří vyhazoval.
Zpíval a jen zpíval: Trala!
hodná matička mně višně dala.
A na vrbě u rybníčku
vodník, sedě, zaždimoval
svoje šaty na sluníčku,
dlouhé vlasy rozhrnoval,
zpíval a zas zpíval: Trilo!
dnes sluníčko řádně zatopilo.
A pekelnou síť roztáčel
setkanou jak pavučinu,
klouček tížné šaty svláčel,
rozvěšel je na trninu.
Jak mu lehko teď a snadno,
ve vodičce lahodno a chladno!
Sem tam mělčinou se brodil,
chtíč ho vedl do hlubiny:
vodník síť tu rychle hodil —
z vody valí se bubliny!
Za ním musil v jeho říše;
u večer jej pustil zas do výše.
(V. Smíšeně básně, 1822.)