Co jich tu štěbetá, co jich tu pípá,
co hlásků ptačích kolkolem tu hvízdá!
Však nehostí jich širostinná lípa,
a nevisí jí v loktech měkká hnízda;
jen hleď a luzným snům se neoddej:
jsou na prodej!
O, nejsou volni ve přírody chrámě
a nevzlétají k nebi na křidélkách;
jsi, milý brachu, v dusném ptačím krámě
a zříš je krčící se na bidélkách:
jim zašla veselosť a bujný rej —
jsou na prodej!
Klec na kleci se po strop řadí v patra,
ven z mřížek pne se krčků řádek pestrý;
tu volá žlutý červeného bratra,
tu modrý mrká v klícku sivé sestry:
všech los je černý, všichni tuší jej:
jsou na prodej!
A hlavičkám těm různým ze zobáčků
se nechce linout žádná pravá píseň;
ten pískot mdlý — toť jako šepot ptáčků,
jak bojácná by tlumila jej tíseň,
jak hrdélka by svíral čaroděj…
Jsou na prodej!
Kvil jatých letců, jenž tu v zmatku hlučí,
tě jímá bolestně, ba jako studem,
až delší poslech rozeznat té učí
jich nářečí, jež chápeš pěvčím pudem;
slyš, hlásky povídají: »Nezhrdej —
Jsme na prodej!«
»Jen oceň nás! Jsouť také mezi vámi,
ó lidé, myšlenky a duše ptačí,
jež po svých vzletech pochytány v krámy,
se na bidélka po příhradách tlačí,
jak velí řádný mrav a obyčej:
jsou na prodej.«
»Jest ve vás též, co zvete ideály,
to, co nám k slunci jásá ze srdéček:
ty vám tak hrdě k žárné výši plály,
však jako my — též neunikly léček;
zob všední vábil v dol, i vpadli v něj —
jsou na prodej.«
Zvuk síly nebeské jim v hrdle vázne,
klec pro povzlet i pro píseň je nízká;
jim zbyl jen pípot místo mluvy rázné!
Však mnohý naučil se lát a vříská —
ten, jak náš papouš, nejdráž - rozuměj —
jest na prodej!