Kráčí rolník polem,
pšenku rozesívá,
zrní hází k zemi,
k nebesům se dívá.
»Žehnej, Pane Bože,
zlaté mojí pšence,
chraň mi jí, až sobě
sezvu na ni žence!
Pšeničko má zlatá,
nech tě nebe množí,
ať nám tebou roste
převzácný dar Boží.
Ve zlatém ať klasu
vyzrává chléb bílý,
tisícům ať skýtá
potravy a síly.
S políčka tu mého
rozejdeš se světem,
matka z tebe spraví
vánočku svým dětem.
V paláci se zastkvíš
na stříbře a zlatě,
hody z tebe budou
ve chudičké chatě.
Ba i pro svůj oltář
Bůh si zvolí tebe,
chovati nám budeš
Pána nebes, země.« -
Stane rolník, smeká,
sivou hlavu sklání;
z kostela zní zvonek
na pozdvihování.