To bylo z rána divení,
když kraj se zbarvil do běla,
a tam, kde stálo osení
a pšenka v létě zardělá,
se snášel dolů v chumáčích
první sníh.
V oknech se vločky míhaly
a k novým zase zvaly hrám,
do dlaní děti tleskaly
a hopkovaly sem i tam —
vždyť rozjařil je v žert a smích
první sníh.
A což až vyvalí se ven
té drobné chasy čilý proud,
až bude, pracně vystaven,
sněhulák hlavu vzhůru pnout —
ať jen se sype v chumáčích
první sníh.
To chvíle bude veselá,
až vyřítí se dětský roj,
a bez prachu a bez děla
ten vytoužený vzplane boj,
jejž svede z kulí sněhových
první sníh.
O lítej, nebes peříčko,
jež derou pro nás andělé,
pobudem v škole kratičko,
pak vydáme se vesele
tam, kde nám schystal žert a smích
první sníh.
(V Jarém Věku roku 1886.)