Pase chlapec, nechav školy,
v dolině osly a voly.
Jeden vůl sem tam bloudící
přišel ku jedné studnici,
a pozře do ní náhodou,
a vidí vola pod vodou.
Z toho velmi se zraduje,
k druhům svým se navracuje,
aby jim to vypravoval,
co tam ve studnici spatřoval.
Osel však nechce věřiti,
žeby to tak mohlo býti.
A vidí, najda tu vodu,
jednoho ze svého rodu.
Ku stádu se navracuje,
a tuto věc oznamuje,
že v studni ne vola, ale
osla viděl nenadále.
Než vůl při tomto slyšení
nechce změnit své vidění.
By se však přesvědčil více,
jde ku vodě té studnice,
a zase jiného zhola
nic tam neviděl, jen vola.
Ku stádu se navracuje,
a osla oslem jmenuje,
že pravdy aneb nevidí,
aneb oklamat chce lidí.
Osel nad tím se zadiví,
těmto řečem se zprotiví.
By se však přesvědčil více,
jde ku vodě té studnice,
začne se do ní dívati,
a vidí tam osla státi.
Ku stádu se navracuje,
a pravdy své potvrzuje,
a šeredných řečí mnoho
vylil na vola onoho.
Tu jest na úvahu vzato,
jak by se rozepře tato
skončila, proto tam posla
vyslali vola a osla.
Tito jdouce ke studni spolu
dívali se bystro dolů,
že, vrátíc se, pověděli,
vola a vosla viděli.
Jen ti dva kroutí svou hlavou
nepokojni jsouc tou zprávou.
Kdo měl pravdu? ani jeden,
svým viděním klamným sveden. —
Takto lidé se hádají,
co sami dobře neznají.