Padesát deklamovánek pro mládež — Můrka

Můrka u večer se vloudila
do příbytku lidského;
ve tmavém se koutku ukryla.
Aj tu vidí cosi lesklého —
„Co to?“ na mysli přemítá,
snažně kolem toho lítá.
„Jaká to krásota!
Jaká to jasnota!“
Chvátá do lesku toho milého,
požíti chce jasna přelibého. —
V oheň vlítne;
mrtvá slítne.
„Vězte, že co krásné nám se zdá,
často záhubu jen v sobě má.“