Stanislava ryby nesouc k městu s nimi spěje.
S oblohy dnes jako z konve zátopa se leje.
Děva zašla do uličky na pokraji města,
lidmi byla zastavena neširoká cesta.
Zeptala se, proč to taký shon jest na ulici?
Řekli jí, že upír Malchar vdově zmírající
pro dluh malý jedinou vzal podušku zpod ucha,
a že ona v pláči dětí vypustila ducha —
A lid reptá, a lid klne. — Mračna chrlí vodu,
a kdo stáli na dolině, stojí nyní v brodu.
Odra z břehů vystoupivši valí se a hučí,
zimný vichr zvrací stromy, houká, hvízdá, skučí;
na chatrčích komíny a střechy dolů metá,
jako by již nastávala zkáza všeho světa.
Řeka stoupá — snopy béře, které v poli leží,
přes obilí na stojatě novým směrem běží,
nad úrodným druhdy polem do víru se stáčí,
a svou pěnou rozkypěnou nízká okna smáčí,
nese ploty, mlýnská kola, mosty nadpotoční,
kdesi také zachvátila hříbě jednoroční. —
A lid všecek uděšený ve divokém zmatku
shání, co má nejlepšího z veškerého statku
na kopeček ku kostelu, tam kde matka boží
lidská srdce potěšuje, naději v nich množí.
Tam se mísí do hukotu v neslýchané směsi,
řehtot koní, skotu řvání, nářek — vše, co děsí —
Jíž i střechy z vody trčí, jako ostrov v moři —
Kdo tu přijde zachraňovat, když se všecko boří?
Voda hučí víc a více —
Co to tam se kmitá?
Na prámici Stanislava hbitým veslem lítá,
sváží lidi ku kostelu z oken, střech i stromů;
právě nyní zabočila k Malcharovu domu.
Vůkol v steré tváři život béře smrť a zkázu!
Hle! již lichvář na prámici zdráv a bez úrazu!
Před nimi se dravá voda velkým točí vírem,
prámice jak pírko lítá v toku široširém;
v pravo, v levo, v předu, v zadu vlna vlnu hází —
Za padoucha Stanislava vlastní život sází!
Byla by ji omrzela rybářova chata,
a svým leskem navnadila jasná kupa zlata?
Ó tak zištně nejednala Blažejova dcera,
jejíž jemná píseň znívá z rána do večera!
Posuďtež jí podle oka, které tak jí plane,
jak když velkým namáháním velký čin se stane,
podle oka, kterým ona, perla chudých lidí,
ve lichváři nešťastného člověka jen vidí.
Přistáli již ku kostelu. — Však proč lid tak žasne?
Na mou věru! bylo vám to podívání krásné:
Lichvář měšec zlata plný mezi chudé dělí —
Česť a chválu Stanislavě vzdává zástup celý!