Mráz pevná svoje pouta vložil na zem’. —
I nalezen byl žebrák ztuhlý mrazem
blíž vesničky nám od počátku známé.
A pakli my ho v mysli nechováme,
snad přec ho pozná nový hrobař — Vrána.
A poznal ho. Oj! těžká je to rána!
div, že mu srdce neroztrhla v kusy!
On sám teď Gojovi hrob kopat musí! —
A vykopal jej opatrně, čistě;
Goj sladce odpočívá na tom místě,
neb kalich hořkosti až do dna dopil,
a hrobař sám hrob slzami mu skropil.